V kulturní oblasti se setkáváme s různými formami práce. Někdo je zaměstnaný na pracovní smlouvu, jiný pracuje jako OSVČ. Obě možnosti jsou legitimní, ale přinášejí rozdílná práva, povinnosti i míru jistoty.
Práce na živnost může být pro některé profese a konkrétní zakázky vhodným řešením. Neměla by ale nahrazovat pracovní poměr tam, kde člověk ve skutečnosti funguje jako zaměstnanec.
Zaměstnanec a OSVČ: jaký je mezi nimi rozdíl?
| Zaměstnanec | OSVČ | |
|---|---|---|
| Pracovní vztah | pracovní smlouva a zákoník práce | podnikání na vlastní účet a odpovědnost |
| Příjem | zpravidla pravidelná mzda nebo plat | závisí na zakázkách a příjmech z podnikání |
| Dovolená | zákonný nárok na dovolenou | nemá nárok na placenou dovolenou podle zákoníku práce |
| Nemoc | při splnění podmínek náhrada mzdy a následně nemocenské | nemocenské pojištění je dobrovolné |
| Odvody a administrativa | zaměstnavatel zajišťuje výpočet a odvod pojistného a daně; část pojistného hradí zaměstnanec a část zaměstnavatel | OSVČ si své povinnosti spojené s podnikáním zajišťuje sama |
| Organizace práce | řídí se pracovní smlouvou a pokyny zaměstnavatele | větší samostatnost při organizaci práce |
| Podnikatelské riziko | nese především zaměstnavatel | nese OSVČ |
| Ochrana podle zákoníku práce | ano | ne jako zaměstnanec |
Zaměstnanec má jiná práva a jistoty
Pokud je člověk zaměstnaný, řídí se jeho pracovní vztah zákoníkem práce. Ten upravuje například pracovní dobu a odpočinek, dovolenou, překážky v práci nebo podmínky skončení pracovního poměru.
Zaměstnanec má za splnění zákonných podmínek nárok na placenou dovolenou. Nejde tedy pouze o volno – po dobu dovolené mu náleží náhrada mzdy.
Rozdíl je také v případě nemoci. V prvních 14 kalendářních dnech dočasné pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci náhradu mzdy za pracovní dny. Od 15. dne pak nemocenské vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení.
Zaměstnavatel také zajišťuje řadu administrativních povinností spojených s odvody a daní. Část pojistného přitom hradí zaměstnanec ze své mzdy a část zaměstnavatel.
OSVČ má větší samostatnost, ale také větší odpovědnost
OSVČ podniká vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Sama si řeší své podnikatelské povinnosti, například daně a odvody, a musí počítat s tím, že její příjem může záviset na počtu zakázek.
Výhodou může být větší samostatnost při organizaci práce a možnost nastavit si spolupráci s různými odběrateli podle vlastních podmínek.
S větší samostatností ale přichází také větší odpovědnost za finanční rezervu a za období, kdy člověk například nemá zakázky nebo nemůže pracovat.
A co nemoc?
U OSVČ je důležité vědět, že účast na nemocenském pojištění je dobrovolná. Pokud si ho OSVČ neplatí, nemůže z něj čerpat nemocenské dávky. Pokud účastná je, musí pro vznik nároku splnit zákonné podmínky.
OSVČ zároveň nemá podle zákoníku práce nárok na placenou dovolenou. Pokud si tedy vezme volno, záleží na jejím podnikatelském nastavení, zda během něj bude mít nějaký příjem.
Na faktuře není totéž co na výplatní pásce
Při porovnávání zaměstnání a OSVČ může být lákavé dívat se pouze na částku, kterou člověk dostane zaplacenou.
To ale není přímé srovnání.
U zaměstnance je potřeba počítat nejen s jeho mzdou, ale také s právy, která mu vyplývají ze zákoníku práce – například s placenou dovolenou nebo náhradou mzdy při pracovní neschopnosti za zákonem stanovených podmínek.
OSVČ si naopak musí sama pokrýt své podnikatelské náklady a počítat s obdobími, kdy nemá příjem. Proto částka uvedená na faktuře a hrubá mzda zaměstnance nepředstavují dvě srovnatelné částky.
Kdy už může jít o švarcsystém?
Práce na živnost sama o sobě není problém. Problém nastává tehdy, pokud člověk formálně vystupuje jako OSVČ, ale jeho práce ve skutečnosti naplňuje znaky závislé práce.
Závislá práce je podle zákoníku práce mimo jiné charakterizována tím, že je vykonávána osobně, ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem a za podmínek stanovených zákoníkem práce.
Pokud tedy člověk například dlouhodobě pracuje pro jednoho „odběratele“, osobně, podle jeho pokynů a za podmínek typických pro zaměstnance, může být namístě otázka, zda nejde ve skutečnosti o zastřený pracovněprávní vztah – tzv. švarcsystém.
Nejde o to zakazovat práci na živnost. OSVČ je legitimní forma práce, pokud skutečně odpovídá charakteru dané činnosti. Důležité je, aby forma spolupráce odpovídala tomu, jak práce ve skutečnosti probíhá.
Proč je to důležité právě v kultuře?
Kulturní sektor je specifický tím, že vedle klasických zaměstnaneckých vztahů existuje řada různých typů spolupráce – od jednorázových uměleckých projektů až po dlouhodobou práci v divadlech a dalších institucích.
U některých činností může být OSVČ přirozenou a vhodnou formou spolupráce. U jiných ale může přinášet riziko, že člověk přijde o část ochrany, která by mu jako zaměstnanci náležela.
Je proto důležité před podpisem smlouvy vědět, jak bude práce organizována, kdo nese odpovědnost, jak bude člověk odměňován a jaké povinnosti a rizika na sebe přebírá.
Nejde o to, která forma je „lepší“
Zaměstnání a OSVČ nejsou dvě varianty stejné práce. Každá forma má jiné výhody, povinnosti, rizika i míru ochrany.
Podstatné je, aby forma pracovního vztahu odpovídala tomu, jak práce ve skutečnosti probíhá.
A právě proto je důležité znát rozdíly mezi zaměstnáním a podnikáním dříve, než člověk podepíše smlouvu nebo začne svou práci fakturovat.