Senát o opeře v Praze

 

Senát a kauza Národní divadlo vs. Státní opera Praha

Senát se věnuje kauze sloučení Státní opery Praha a Národního divadla už téměř dva roky.  Jednání na zatím poslední schůzi Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice  k toto záležitosti 14. května 2013 mě podnítilo, abych shrnul na základě zvukových záznamů a oficiálních písemných přepisů to nejpodstatnější, co v Senátu ke kauze SOP a ND zaznělo. Petici za zachování souborů Státní opery Praha podepsalo během pár měsíců více jak 18 tisíc petentů. Už od počátku roku 2011 se tedy příznivci operního divadla v Praze obávají o zánik jedné z našich operních scén a poukazují na to, že sloučení divadel k ničemu jinému nevede. Toto tvrzení tenkrát v Senátu rozporoval bývalý ministr kultury, MUDr. Jiří Besser, který pod vlivem svého tehdejšího náměstka, Radka Zdráhala, sloučení naopak obhajoval. Připomeňme si jeho slova na schůzi ze dne 21. července 2011:

Proč (pozn: se Petice za zachování souborů Státní opery projednává) nyní, když ministerstvo po zahájení hledání řešení už neudržitelné finanční a organizační situace Státní opery zvolilo bez zaváhání variantu zachování opery a baletu ve Státní opeře Praha včetně stávajících souborů a zajištění lepších podmínek pro jejich práci? Za tento postoj bych očekával spíše podporu napříč politickým spektrem a nikoli postoj opačný. Chápu však, že věta uváděná v mnohých médiích a dokonce i v oficiálním návrhu usnesení Senátu „likvidace Státní opery ministerstvem kultury“ svádí spíše k emotivnímu postoji bez řádného uvážení a důkladného zjištění stavu věci.“

I letos se Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice opět zabýval kauzou sloučení Státní opery Praha a Národního divadla. Ještě na předminulé schůzi výboru, která se konala 19. února 2013, zaznělo z úst senátora Jiřího Obelfazera, že co se týká sloučení, šlo o „manažerské selhání“, což jistě potvrzují slova ekonomického náměstka ministryně kultury, Ing. Martina Sankota, když řekl následující:

„Co se týká transformace Národního divadla a Státní opery, dle našich výsledků rok 2012 dopadl tak, že náklady transformace spojení Národní divadla a Státní opery Praha jsou 55 mil. Kč. Rok 2013 je předběžně naplánován tak, že náklady transformace budou 47 mil. Kč. Jinými slovy za dva roky, 2012 a 2013, náklady transformace Národního divadla a Státní opery budou 102 mil. Kč. Je velmi důležité říct, že to není konečné číslo…“.

Na další schůzi výboru, 14. května 2013, už Ministerstvo kultury ústy člena expertního týmu (který byl ministryní kultury ustanoven na konci minulého roku), senátora Jiřího Šestáka, poodhaluje více ze svých plánů, jak vyřešit problém násilně sloučených operních scén, tedy problém onoho ministerského manažerského selhání. Senátor Jiří Šesták řekl mj.:

„Obrovský problém, který teď v Národním divadle máme, tak byl založen tím, že vznikla Státní opera, ta neměla vzniknout, podle mého.“

Toto jistě velmi odvážné tvrzení člena expertního týmu, který dnes de facto rozhoduje o budoucnosti pražských operních ansámblů, senátor Šesták dále rozvedl:

„Takže my (pozn: tým ministerské expertní skupiny) jsme neřešili to, jestli se měla opera sloučit nebo neměla, ona se neměla sloučit s ND, to byla další chyba, mělo se pouze říct, jestli máme na Státní operu tak dalších 200, 300 milionů, aby mohla žít a konkurovat ve středoevropským nebo evropským prostoru, a nebo nebýt. To byla kardinální otázka. My jsme řešili chybu, která se stala sloučením SOP a opery ND.“

Tato slova doplnil přítomný senátor Jiří Oberfalzer:

„Co vidím jako naprosto chybně na celém tom procesu je, že se na začátku jasně neřekla slova, která tady zazněla od pana kolegy (pozn: senátora Šestáka): chceme prostě zkoncentrovat operní činnost do jednoho souboru pod jednu hlavičku ND, chceme zvýšit jeho kvalitu a za tím účelem nám nezbývá nic jiného než také přemýšlet o jeho redukci, aby bylo možno z uspořených personálních prostředků, to bychom si měli zdůraznit, zafinancovat třeba vyšší kvalitu…. Ta úspora je zakleta samozřejmě nebo schována v té budoucí redukci, protože spojit dva soubory dohromady dříve nebo později znamená ten soubor nějakým způsobem koncentrovat. Tohle je asi věc, kterou bychom si měli říct zcela upřímně…“

Připomeňme, že ministryně kultury, Alena Hanáková, na konci roku 2012 ustanovila tým expertů, jejichž úkolem bylo posoudit současný stav ND po sloučení a navrhnout, jak situaci vyřešit. Na konci ledna 2013 expertní tým zveřejňuje koncepci, která doporučuje jako jediného kandidáta na post ředitele ND doc. Jana Buriana, který okamžitě získal od ministryně kultury jmenovací dekret s účinností od 1. srpna t.r. V koncepci se mj. píše, že „budova Národního divadla nebude obsazena žádným souborem“. Dále experti např. kritizují právní formu příspěvkové organizace a navrhují jako v současnosti jediný možný právní nástroj formu akciové společnosti ve 100% vlastnictví státu. Dle expertů by také v nejbližší době měla vzniknout tzv. Garanční rada, ve které by „v zájmu zajištění kontinuity někteří členové Týmu expertů pokračovali v práci…“. Jejím zřízením mají být zcela vyloučeny „přímé zásahy do řízení divadla ze strany státní orgánů.“ Podobných úvah je v materiálu více, právě proto oba operní ansámbly ND koncepci expertů odmítají, už téměř půl roku jsou ve stávkové pohotovosti a v tuto chvíli zvažují další kroky.

Sliby Ministerstva kultury o úsporách, které přinese sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem, již dávno vzaly za své. Otázka tedy je, zda bude stejně naloženo i se slibem tehdejšího ministra kultury, MUDr. Jiřího Bessera, který jasně zaručil „zachování opery a baletu ve Státní opeře Praha včetně stávajících souborů a zajištění lepších podmínek pro jejich práci“, jak uvádíme výše.

30. 5. 2013  Miroslav Svoboda

(Autor je předsedou základní organizace OS UNIE profesionálních zpěváků – Státní opera Praha)

 

Článek uveřejněn na portálu

Zvukový záznam jednání zde (technicky upraven a krácen).